Série Need for Speed už řádí na monitorech našich počítačů dlouhých 24 let. Za tu dobu už vznikl stejný počet her a ačkoliv ne všechny se zapsaly zlatým písmem do herní historie, minimálně první dekáda celé série rozhodně zanechala v mnoho hráčích skvělé vzpomínky. Možná k nim patříte i vy. Možná je právě tohle vaše srdeční záležitost a nedáte na některý z nich dopustit. Pojďme se společně vydat proti proudu času a připomenout si legendární první díly, které možná už nezáří grafickou nádherou, ale dovedou vykouzlit nejednomu hráči úsměv na tváři.

The Need for Speed (1994)

Možná vám to přijde neuvěřitelné, ale život série Need for Speed nezačal na osobních počítačích, nýbrz na málo známé konzoli 3DO. Ta pro svůj start potřebovala co nejvíc hitovek a spojení s Electronic Arts se skrz osobu Tripa Hawkinse, bývalého šéfa EA a tehdejšího držitele licence na 3DO, přímo nabízelo. Vedle závodní série Road Rash (o které si možná povíme něco v budoucnosti) byl výsledek tohoto spojení realistický závodní simulátor, na jehož vývoji se podílel v USA známý časopis pro fandy motorismu – Road & Track.

Řeč je pochopitelně o hře The Need for Speed, která ve své prapůvodní inkarnaci absolutně v ničem nepřipomínala arkádovité závodění, známé z pozdějších dílů. Vaši jízdu doprovázel pouze zvuk motoru, autoři si vyhráli i s takovými detaily jako byl autentický zvuk řadící páky a hra měla velmi pomalé tempo. Až následné předělávky pro MS-DOS, PlayStation a Segu Saturn se začaly přiklánět k zábavnému stylu ježdění.

Schválně se na úplně první díl, který jste ve verzi pro 3DO pravděpodobně nikdy nehráli, podívejte sami. To je rozdíl, co?

Need for Speed II (1997)

Trvalo to dlouhé tři roky, než jsme si mohli zahrát pokračování NfS. Minimálně ve verzi pro PC však čekání stálo za to. Bleskurychlá grafika, detailní tratě a nablýskané sporťáky, ve kterých jste se po nich mohli svézt. Pro někoho možná až moc nablýskané, neboť pryč byly sice rychlé, ale stále dostupné vozy. Jména jako Italdesign Cala, Isdera Commendatore nebo FZR 2000 se sice pěkně vyjímaly na krabici, ale člověk, který si chtěl zazávodit i v něčem “normálnějším” tu jaksi utřel nos. V dobových recenzích se však řešila hlavně grafika, neboť v roce 1997 stále nebylo úplně běžné vidět na obrazovce patnáctipalcového (v tom lepším případě) monitoru tolik polygonů najednou.

Situaci ještě o mnoho vylepšila speciální edice, která vyšla o několik měsíců později. Přinesla totiž podporu grafických karet 3Dfx a trochu zarovnala občasné hrubší hrany. Paradoxně však tehdejší technický klenot zestárnul ze všech “prehistorických” dílů série Need for Speed nejhůře. Nenabízel totiž žádnou promyšlenou kampaň a nad rámec multiplayerového paření po síti nebo rozdělené obrazovce nevydržel hráčům příliš dlouho. Pomíjivá technická krása se jako zub času podepsala na druhém díle natolik, že se dnes jedná maximálně o kuriozitu pro pár vyvolených.

Podívejte se na záběry z 3Dfx verze NfS II a zavzpomínejte, kolik jste museli utratit v devadesátých letech za “obyčejnou” grafickou kartu, aby vaše hry vypadaly alespoň takto.

Need for Speed III: Hot Pursuit (1998)

Od tohoto dílu začala série vycházet v pravidelných ročních rozestupech, které jí vydržely téměř dvacet let. Tehdy však ještě vývojáři překypovali nápady a proto nikomu nevadilo, že si jde do obchodu pro hru se stále stejným názvem. Velkou novinkou pro třetí díl byly honičky s policií. Ačkoliv se jednalo spíše o skvělý nápad, než převratně zpracovanou herní mechaniku, hráčům ujíždění před houkačkami učarovalo a začali se ho dožadovat v každém dalším dílu. A co teprve když jste zjistili, že role šly i prohodit a vy jste mohli ve speciálním režimu zatápět závodníkům před vámi v roli policajtů!

Ačkoliv dvojku a trojku od sebe dělilo pouhých dvanáct měsíců, skok v grafickém zpracování byl doslova propastný a i dnes, celých dvacet let po vydání, se na všechno to závodění skvěle kouká – zejména na verzi s podporou 3D karet. Stejně jako všechny “první” díly série Need for Speed, i tento vyšel na konzoli PlayStation, ovšem propad v tamější grafické kvalitě byl tak obrovský, že jedinou všeobecně uznávanou verzí je ta pro počítače s Windows.

Podívejte se na intro filmeček a kompletní projetí jednoho z okruhů ve třetích Need for Speed.

Need for Speed: Road Challenge (1999)

Série Need for Speed má zvláštní tradici – prakticky všechny její sudé díly jsou o něco zapomenutelnější a v paměti hráčů zůstávají mnohem méně, než ty liché. Koneckonců, u něčeho, co se na pultech obchodů objevuje pravidelně každý rok asi nelze očekávat nekonečnou studnici zábavy. Přesto se čtvrtý díl série tomuto trendu snažil vzdorovat velmi srdnatě. Jak? Především ještě dotaženější grafikou, možností hrát bezproblémově po internetu (což v České republice v roce 1999 ocenil málokdo), ale hlavně snadnou modifikovatelností.

Kdo z vás vzpomíná, kterak na přilohách u herních časopisů vycházely pravidelné balíčky s novými a novými vozidly od šikovných nezávislých tvůrců? Díky nim jste mohli ve čtvrtém díle závodit skutečně s kdečím a mnoho z vás jistě ve své době čtyřku zapínalo i mnoho let poté právě proto, že toto byl poslední díl, kde tato jednoduchá úprava byla tak uživatelsky příjemná. A mimochodem, nezarazili jste se náhodou u podtitulu? Čekali jste “High Stakes”? V tom případě vás vítáme na palubě pirátské lodi. V Česku hojně rozšířená pirátská verze totiž pocházela z amerického originálu, který používal právě tento podtitul a díky jménu bylo dětsky snadné rozpoznat, zda jste si hru skutečně koupili, nebo si ji nechali vypálit u kamaráda.

Podívejte se na echtovně devadesátkový intro filmeček ke čtvrtému dílu Need for Speed.

Need for Speed: Porsche 2000 (2000)

A na závěr si dáme skutečného krále v sérii Need for Speed, na kterého přísahají fanoušci dodnes. Porsche speciál byl ve své době ceněn pro svou historickou akurátnost, s níž zpracoval více než padesát let celé značky. A s přibývajícími lety neztratil vůbec nic ze své parádní hratelnosti a nabušeného obsahu. Jakožto testovací jezdec si nejprve musíte vyjet své závodnické ostruhy, abyste byli vůbec do Porsche přijatí. A následný mix rychlostních testů, klasických okruhů a nečekaných “vyjížďkových” závodů je stále v rámci série nepřekonán. Co v rámci série, on se ho nesnažil napodobit ani nikdo z konkurence, což je o to divnější.

Prodejně to však až takový zázrak nebyl, což je zřejmě odpověď na otázku, zda se někdy setkáme s pokračováním. Nutno však podotknout, že neustálé experimentování se značkou v pozdějších letech s jen střídavými úspěchy dává naději, že bychom se nějakého toho speciální vydání mohli opět dočkat. Tak snad jednou opět usedneme do závodního speciálu a s notnou dávkou historie na straně jedné a vybroušenou hratelnosti na straně druhé zažijeme onen neopakovatelný pocit z roku 2000. Za oddanost značce Need for Speed bychom si to zasloužili.

Průjezd Schwarzwaldským lesem v Porsche 911 Turbo 3.6 Coupe si na závěr rádi necháme líbit.

Retronaut – Série Need for Speed
Ohodnoťte tento článek!
4.37 (87.41%) 27 hlas/ů

13 KOMENTÁŘŮ

  1. Naprosto nesouhlasím s pisatelem ohledně Need for speed 2. Já jsem na tom vyrostl a lepší hru aby člověk pohledal. Jako vytýkat hře že má nadupáný káry a žádné slabé je největší hnus co jsem kdy četl. Navíc když ta hra měla Lotus Espirit nebo Ferrari spidera a nebo ten kabriolet. A vůbec ta hra měla úžasnou atmosféru, tratě se od sebe tématicky lišili. Vůbec není pravda že zestárla, klidně jde hrát i teď. Žádná jiná hra se jí nevyrovná. Nemá žádný serepatičky které pomáhají brzdit zatáčet kdo víc jo ještě. Jen vy a vaše umění nic víc. Navíc interiéry vozů jsou sktečné a né nějaká znásilněné.
    Právě díky NFS2 vznikla celá ta modla okolo!!! Trojka byl opruz co nikdo nehrál, a čtverka byla totální konec. Ve čtverce jste si nastavili auto tak že při 300kmh jste zatočili do pravoúhlé zatáčky jakoby nic. To vám dvojka nedovolila. Jedině pětka která se ke dvoje tak trošku vrátila a vrátila k realističnosti je dnes opěvovaná. Redaktor vůbec neví.

    • Asi poprvé v historii budu souhlasit s Crhou:) Ale má naprostou pravdu!

  2. Ale prosim te, trojka byla vubec nejpopularnejsi NFS co kdy byla a pamatuju se, ze spousta lidi preskakovala ctyrku a hrala dal prave trojku a potom az petku. Osobne jsem nemel problem s zadnou starou NFS, odesel jsem od toho az s prichodem treti generace, respektive Shift (20009) jsem jeste hral, ale nasledujici Hot Pursuit (2010) uz bylo nehratelne a definitivne jsem se serii skoncil. Ono teda uz druha generace, za tu povazuju Underground (2003) az Carbon (2006) byla slabsi a prave Shift bylo takovy posledni vzepetim pred zapomnenim.

    • Ty jseš už jen malé rozmazlené děcko. Nikdy jsi nehrál NFS2 a budeš tady něco žvatlat o trojce. Trojka byl hnuj o ničem, arkáda u které šlo jezdit i po stěnách baráků, všechny tratě nelogické a bez tématu. Z těch moderních pak NFS Underground 2, to je gamesa pro lidi co rádi ladí a má to svoje kouzlo. Carbon už je řídká stolice.

      • Kecy, jak nema nekdo stejny nazor jak ty, tak umis akorat urazet a na konstruktivni odpoved se nezmuzes.

        Nerikam nikde, ze byla dvojka blba, ale trojka byla skvela hra, na kterou po jejim vydani krome Crhy vsichni ostatni presli. Pro me byla i graficky jinde, ikdyz jestli se dobre pamatuju, tak Voodoo kartu jsem mel pozdeji, takze je mozny, ze jsem dvojku hral jen pres ten software render. Moc dobre si pamatuju, ze prvni nevole hracu byla az u ctyrky, kterou hodne lidi nehralo, ze jim to prislo blbe a petka byla zase jen Porsche, takze lidi prave hrali furt tu trojku.
        Ja hral i ctyrku a zadnej problem jsem s tim nemel, Porsche mi taky nevadily, takze i to. Oba Undergroundy taky OK, Most Wanted bylo porad slusny, pak ten Carbon hodne slabej, to souhlasim, ale furt se to nejak dalo. No a Shift se da hrat dodnes, ten se hodne povedl. O to vetsi zklamani bylo z novodobeho Hot Pursuit, to jsem uz nedal, strasne. A pak uz nic dal, at si NFS ….

  3. Odkaz ve videu není na NFS2 3Dfx, ale na klasický software rendering…
    3Dfx verze je třeba tady:
    https://youtu.be/siW2R68BWys

    Jinak osobně prvních 6dílů bylo velmi kvalitně zpracováno 😉
    Underground I a II jsou sice kvalitní díly taky, ale už hodně odlišné od originální série…
    Poslední ze kterým jsem ztratil více času je Most Wanted 2005, další už byla vždy nějaká arkádová recyklace…

    Jsem hrozně rád, že první díly mají velkou základnu fandů, kde ty díly jdou rozběhnout i na Win10 vs. moderních grafikách…

  4. Já jsem začal hrát trojku v roce 99 jako první NFS, které jsem hrál (ze závodních her jsem před tím hrál jen jakési rallye, ani nevím jak se to jmenovalo; vlastní počítač jsem v té době měl něco přes 2 roky 😀 ) a mám na ni opravdu ty nejlepší vzpomínky. Ale neměl jsem to srovnání s těmi staršími, takže nemůžu posoudit.
    Čtverka mě nebavila, pak jsem z NFS hrál trochu víc jen Underground a Most Wanted a posledních 10 let NFS nehraju (vůbec ze závodních her hraju jen výjimečně Forzu), takže pravda nejsem zrovna expert na tento žánr, ale zrovna na ten Hot Pursuit nedám dopustit.

  5. Pan Crha má pravdu když jsme sehnali tenkrát NFS 2 SE to bylo něco neuvěřitelného a řekl bych že to je nejlepší díl ze všech. Občas se k tomu vracím ještě dnes.

    • Přesně, pamatuju, jak jsem kupoval 3DFX kartu za 4 litry a spustil na ní SE verzi. Ty mouchy na obrazovce byla fakt nesutečná bomba! Pak už to šlo všechno do kopru, jen to Posrche bylo ještě parádní. Od tý doby si jen vyzkouším další verzi a po chvíli se zhnusením odinstalovávám. Čím víc arkády, tím větší šmejd.

  6. Jojo na trojku hot pursuit nedám dopustit. Jako malý smradi v roce 99 jsme ji hrály snad 3 roky v kuse a později jsme se k ní rádi vraceli. Další a asi nejlepší díl underground 2 a nakonec poslední díl co mě bavil byl carbon. Dál už nuda. jdu se podívat do krabic jestli tam ještě tu trojku mám.

  7. Tak třeba já osobně vzpomínám nejraději na NFS Porsche 2000, tenkrát ještě na Windows Me (šílený OS), a z “novějších” na NFS Underground, to bylo propařených hodin :D.

  8. No jako k mé první zkušenosti s NFS byla NFS 3 HP na PS 1 ještě v době, kdy byli playstation herny, kde hodina byla za 30,-. To jsme chodili pařit hned po škole. Později jsem PS dostal domů a přišla NFS 4 a Porsche. Za mě trojka a čtverka byli cool. Spousta prozávoďených hodin.

Comments are closed.