Pokud jste v 90. letech vyrůstali, případně se alespoň v té době dostali k nějakému počítači, mohli jste si všimnout, že po našich luzích a hájích kolují většinou ty samé hry pořád dokola. Tento (ne úplně legální) balíček měl v různých obměnách snad každý. Můžete se vsadit, že když jste některou z těch her zmínili před známým z druhého konce republiky, téměř jistě o ní také věděl a měl ji. Jistým poznávacím znamením byly i nepřesně přeložené názvy her. Dneska si něco povíme o té, které všichni říkali “Kačeři”. 

Příběhy píše z téhleté říše

Že za značkou DuckTales stojí Disney, to asi ví úplně každý, ale o samotný vývoj The Quest for Gold se postaralo studio Incredible Technologies. To se jinak zabývalo klasickými automatovkami a vlastní sérií Golden Tee Golf. Hra vyšla v roce 1990 na DOS, Windows, Apple II, Commodore 64, Mac OS a Amigu. Jednalo se o teprv druhou hru s licencí kačeřích příběhů. Tu první (z roku 1989) ale nevydával Disney. Měl ji na starosti Capcom, jmenovala se prostě jen DuckTales a byla to klasická plošinovka na NES a GameBoy. Když si porovnáte platformy, je docela jasné, v jakých částech světa byla jaká hra populárnější. Plošinovku u nás znalo podstatně méně lidí než Quest for Gold a mnozí se o její existenci dozvěděli až když byl v roce 2013 ohlášen její remaster a lidé zjistili, že se bude remasterovat trochu jiná hra, než jako malí doma proháněli na svých 486 a podobných dělech.

Auta, laser, aeroplán 

Na Quest for Gold je zajímavé, že se jedná o hru komplikovanější, než si mnozí pamatují. Spousta lidí má v paměti létání a plnění úkolů na různých místech na mapě, ale že se na pozadí těchto aktivit odehrává něco víc? To napovídalo jen pár animací, anglický text, kterému v té době málokdo rozuměl a taková ta obrazovka s čísly, nuda, dejte to pryč, chci zase létat s dvouplošníkem. A přitom jsme účastníky nemilosrdného souboje o titul nejbohatšího kačera na světě a místo na obálce prestižního časopisu Dime, který zámožnost vrubozobého vodního ptactva řeší.

Na celé klání mají oba účastníci (Skrblík a Hamoun) 30 dní, kdo během té doby shromáždí větší jmění, vyhrál. A právě Skrblíkovi musíme k titulu dopomoci my. A možností jak (ještě víc) zbohatnout je hned několik. Je libo se vydat do džungle a fotit tam zvířata? Klidně, jen pozor jaké zvíře zrovna vycvaknete, za ta vzácnější je samozřejmě víc peněz. Nebo můžete nasadit čelovku, vydat se do jeskyní a doufat, že na poklad narazíte dřív, než na nějakou jámu, nebo mumii, která kačerům nemilosrdně jde po zobáku. Je tu i šplhání na skály, stačí jen roztočit lano a doufat, že se vám ho podaří hodit ve správném úhlu, aby se zaseklo za další výběžek a kačer se o kousek přiblížil k bohatství. Pokud vám nic z toho nevoní, tak je v nabídce ještě skákání v džungli, které se svým pojetím asi nejvíc blíží klasické plošinovce, jen s trochu zobákolomným ovládáním. Samozřejmě je nutné se na jednotlivá místa, kde se minihry odehrávají, také nějak dopravit. V tu chvíli přijde na řadu Rampa McKvák a jeho letecké “umění”. A jako by samotná cesta a přistání nebyly dost náročné, ještě po vás Rafani občas hodí z nebe kovadlinu nebo piano. Když vás celé poletování, poskakování a šplhání omrzí, můžete se vrhnout i na burzu a zkusit své bohatství rozšířit vhodnou investicí. Kurzy jsou ale dost nestálé a vsadím se, že většina hráčů, která kačery hrála v devadesátkách, tuhle část hry spíše ignorovala. Nebo bylo možné trávit čas skákáním do hromady peněz, při kterém občas Skrblík nalezl vzácnou minci.

Teď k vám děti z dálky letí

Technická stránka hry nebyla nijak extra zázračná ani v době vydání. Rozlišení 320×200, 16 barev a ozvučení PC speakerem. I tak se ale občas na obrazovce odehrávaly některé animace, které donutily znalce seriálové a komiksové předlohy minimálně k pobavenému úsměvu. Amiga a DOS verze hry obsahovaly, v té době poměrně běžnou, protipirátskou ochranu. V manuálu byl klíč, podle kterého hráč musel rozluštit symboly na obrazovce na začátku hry a pokud se mu to nepovedlo, tak si nezahrál. Hráči bez manuálu měli samozřejmě také smůlu, takže se za jeho kopie v určité době platilo pomalu zlatem.


DuckTales: The Quest for Gold nepatří mezi ty úplně nejlepší hry té doby, její popularita u nás je do jisté míry způsobená hlavně tím, že v té době byla tak nějak všude. Dnes se už moc hrát nedá, i když někdo překousne opravdu tuhé ovládání, nečeká na něj téměř žádná zábava. Ale představte si, že jste dítě v 90. letech, každý víkend vstáváte na animáky, jednoho dne dostanete k počítači u mámy v práci a tam si ty kačery můžete zahrát! To by nadchlo asi každého a takový zážitek se z paměti těžko dostává.

 

Retronaut: DuckTales: The Quest for Gold
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 6 hlas/ů

1 KOMENTÁŘ

  1. Nwm, ale to otvírání trezoru (a ten zvuk) si prostě pamatuju, aniž bych tušil, jestli jsem to vůbec někdy viděl 🙂

Comments are closed.