V našem zbraňovém koutku jsme zatím měli jen dlouhé zbraně, je tedy čas se podívat i na nějakou tu krátkou. Konkrétně to bude belgický revolver, který se ale proslavil hlavně službou v Rudé armádě. Pojďme se na jeho dlouhou a poměrně bohatou historii společně podívat.

Jak to všechno začalo

Jak už název napovídá, tento revolver poprvé v sériové výrobě spatřil světlo světa roku 1895 v belgické zbrojovce Nagant. Stojí za ním bratři Émile a Léon Nagantovi, kteří již v té době měli s revolvery bohatou zkušenost. Výroba nejprve probíhala v Liége, ale o tři roky později si Rusové pořídili výrobní práva a začali zbraň vyrábět v Tule. Již brzy byli schopni vyrobit až 20000 revolverů ročně. A proč si ruská armáda zvolila právě tuto zbraň? Jednak již v té době měli s bratry Nagantovými dobrou zkušenost. Pušku Mosin-Nagant jistě znáte a právě León stojí společně s rusem Mosinem za jejím zrodem. Ale R1895 také přinášela, na tu dobu, revoluční konstrukční řešení. Velký problémem revolverů vždy byl a bude únik plynů mezerou mezi čelem válce a hlavní. Tady je však vyřešen posuvným válcem v kombinaci se zvláštní municí 7.62×38mmR Nagant, u které je střela zcela zapuštěna do nábojnice.

Při natažení kohoutku (u jednočinné varianty, ale o tom později) se válec posune dozadu zhruba o dva milimetry, pootočí se na další komoru a pak se vrátí zpátky, čímž dojde k zasunutí části nábojnice přímo do hlavně. Plyn nemá kudy unikat a přispívá to k vyšší úsťové rychlosti při výstřelu (272 m/s). Nevýhodou však je, že tomu musí být uzpůsobena konstrukce celého těla zbraně, to nejde “zlomit”, ani vyklopit válec jako to bývá u revolverů běžné. Nabíjení probíhá prostřednictvím záklapky na pravé straně válce – při jejím odstranění se zpřístupní jedna komora a lze do ní vložit náboj a pootočit. To pak činní celý proces vybíjení a opětovného nabíjení poněkud zdlouhavý. Samotná specifická munice je pak druhou velkou nevýhodou i kvůli její vyšší ceně. Částečně je to kompenzováno možností vystřelit z této zbraně i náboje .32 S&W, .32 S&W Long and .32 H&R Magnum, ale jde jen o nouzové řešení.

Podivný tlumič

Na druhou stranu lze díky této utěsněné konstrukci smysluplně využívat M1895 s tlumičem, což mezi revolvery rozhodně nebývá zvykem. Tlumič však musel být namontovát napevno, nejednalo se o odnímatelný jak ho známe z ostatních zbraní. Spoušťové ústrojí tohoto revolveru může být dvojčinné (stiskem spouště dojde k natažení kohoutku, pootočení bubnu a výstřelu), to se využívalo pro důstojnické varianty, nebo jednočinné (kohoutek se natahuje ručně), tuto variantu využívali obyčejní vojáci. Ale po konci první světové války už zůstala ve službě pouze dvojčinná verze.

Rusko a ti další

Nagant M1895 se díky své spolehlivosti a bytelné konstrukci stal opravdu masivně rozšířenou zbraní v Rusku a pozdějším Sovětském svazu. V červenci 1918 bylo sedm těchto zbraní použito při popravě cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Pozoruhodné je, že se po celou dobu výroby (až do roku 1948) Nagant dočkal pouze jediné revize. V roce 1930 došlo k úpravě hledí a mušky, ale jiné konstrukční změny se pro tento revolver nevyskytly. Existovalo několik variant uzpůsobených pro jinou munici, ale jednalo se pouze o malé počty. Po skončení druhé světové války byl v armádě Nagant masivně nahrazen samočinnou pistolí Tokarev TT-33 (ta se dočkala nasazení už před válkou, ale dlouhou dobu se obě zbraně využívaly současně) ale dále se využíval na cvičnou střelbu a v rukou policie a speciálních složek (například KGB si oblíbila zejména verzi s tlumičem). Ale například u ruské pošty, železnice a soudů zůstal Nagant i na začátku 21. století.

Kromě Ruska se však Nagant dočkal uplatnění v Polsku, Švédsku, Norsku a Řecku, převážně u policie. Počátkem 30. let dokonce v Polsku nějakou dobu probíhala licencovaná výroba. Značný počet těchto zbraní za války ukořistili i Němci a využívaly se hlavně v okupovaném Polsku pro pořádkové složky Polnische Polizei im Generalgouvernement.

Zbraně v PUBG: Nagant M1895
Ohodnoťte tento článek!
3 (60%) 1 hlas/ů