Opravdu způsobují videohry závislost a agresivitu? Nesmysl, tvrdí studie

0

Položili jste si někdy otázku, zda hry mohou negativním způsobem ovlivňovat naše děti? Nebo naopak patříte k těm, kteří jen nevěřícně kroutí hlavou, když jim rodiče berou napájecí kabel od počítače? Pokud ano, mohly by vás zajímat výsledky výzkumu Masarykovy univerzity v Brně. Po dlouhém zkoumání nashromážděných dat (vzorek 9 500 hráčů) přišli psychologové se zjištěním, že ačkoliv testovaní lidé trávili u hraní her i desítky hodin týdně, tak známky závislosti vykazovalo sotva 5 % z nich.

Většina her totiž u majoritní skupiny lidí nezpůsobuje vůbec nic. Z výzkumu vyplynulo, že mají vliv pouze na zlepšení nálady nebo poskytují úlevu od životních starostí. Mají v podstatě podobný dopad jako knihy, hudba nebo televize. „Hry samotné mohou za vznik závislosti minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat,“ popisuje celou situaci vedoucí vědeckého týmu Lukáš Blinka.

Přesto bychom to neměli brát na lehkou váhu. Nadměrný pobyt u počítače nebo konzole může poškodit vztahy s druhými lidmi i samotné hráčovo zdraví. Vysvětlení poskytl další psycholog David Šmahel: „Je asi pět kritérií, podle kterých si můžeme říci, že člověk vykazuje znaky závislosti.“ Za zásadní kritérium se označuje konflikt dotyčného se školou, rodinou nebo s přáteli. Dalším měřítkem je stále větší důležitost hraní her v lidském životě nebo zhoršování nálady pokaždé, když se hráč ocitne takzvaně „offline“. A v neposlední řadě si máme dát pozor i na situace, kdy člověk potřebuje stále více času na internetu, aby dosáhl jistého druhu uspokojení.

hraci-agresivita-zavislost

Zdroj: RF-Hobby

Na podzim minulého roku psycholog Lukáš Blinka vystoupil společně s programátorem Václavem Müllerem v rámci série přednášek na konferenci OpenAlt v Brně. Panel nesl název „Jak se (ne)vzděláváme při hraní“ a šlo v něm o pochopení kladných i záporných vlivů této virtuální zábavy. Oba pánové se názorově střetli hned v několika rozdílných tématech. Jedním takovým bylo násilí ve hrách.

Müller se například podělil o myšlenku, že podle něj jsou hráči celkově odolnější vůči vypjatým situacím. Tomu Lukáš Blinka velmi rychle oponoval. „Ano, to otupování svým způsobem funguje, ale s tím důsledkem je to spíš naopak. Říká se tomu kultivační teorie, kdy člověk interpretuje své okolí tak, jak je zvyklý z médií. Pokud je člověk zvyklý na hodně násilí, může si i náhodné šťouchnutí v davu vyložit jako záměrnou agresi,” objasnil situaci. Nicméně jedním dechem vyloučil, že by hry člověka sváděly k takovému jednání. “Hra uživatele nijak neovládá. Pokud se něco stane, dotyčný by to velmi pravděpodobně udělal i bez vlivu videoher,“ zdůraznil.

Psychologové chtějí i nadále pokračovat ve zkoumání všech náruživých hráčů. Hledají proto hlavně ty, kterým se záliba už vymkla kontrole. V posledních měsících se formuje nová psychiatrická diagnóza, která zahrnuje i závislost na hrách. Výzkumníci proto chtějí s testováním pokračovat i nadále. Pokud se chcete na výzkumu nějak podílet, tak kontaktujte vědecké pracovníky. Jsou otevřeni spolupráci.

Opravdu způsobují videohry závislost a agresivitu? Nesmysl, tvrdí studie
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů