Dobrý den všem Star Wars fanouškům, jsme zpět s dalším dílem výletu do herní historie! Narozdíl od minulého zastavení se dnes nebudeme omezovat co se týče platforem, z velké části i proto, že se pomalu dostáváme do doby, kdy všechny “větší” hry vycházely na více strojů současně. Tak schválně s kolika dnešními tituly jste měli tu čest již v době vydání!

Droidí výuka

Po Yoda Stories z minula tu máme další oblíbenou podivnost. Nenásilná výuková hra s droidy na enginu Jedi Knighta, kvůli které dokonce byla založena celá nová divize – Lucas Learning. Ve Star Wars: Droidworks (1998) se dostáváme do kůže rebelského agenta převlečeného za Jawu (!), musíme infiltrovat továrnu na droidy na Tatooine a sabotovat výrobu. Hráč řeší jednotlivé fyzikální hádanky a sestavuje droidy podle zadaných parametrů pro potřeby různých úkolů (přenášení těžkých věcí, využívání magnetických sil a podobně). Droidworks se po vydání setkaly s celou škálou reakcí od hráčů i kritiků, někteří to považovali jen za ždímání značky před nadcházející premiérou nového filmu, ale většina recenzí byla pozitivní. Hra byla chválena za svoji přístupnost, široké spektrum možností a hlavně za edukativní prvky. Právě za ně si Lucas Learning odnesli i několik ocenění, například BAFTA Interactive Entertainment Award: Children’s Category.

Letka darebáků 3D

To 3D tedy do názvu přidala až PC verze, původně hra vyšla na Nintendo 64 jen jako Star Wars: Rogue Squadron (1998). Arkádová střílečka se stíhačkami, inspirovaná stejnojmenným komiksem, patří mezi ty vůbec nejznámější Star Wars hry. 16 levelů staví před hráče různé úkoly a souboje jak proti jiným létajícím strojům, tak proti pozemním cílům. Dějově se hra rozprostírá víceméně v rámci první trilogie (začíná těsně po bitvě o Yavin, končí 6 let po zničení druhé Hvězdy smrti). Rogue Squadron ve své době vynikal hlavně technickým zpracováním. I na N64 hra podporovala vyšší rozlišení (640×480) a celkově se pokládá za jednu z nejlépe vypadajících her na této konzoli. Ani zvuková stránka nezůstala pozadu, 40 minut hudby a stejná porce dialogů pomohla Rogue Squadron k několika oceněním za nejlepší zvuk roku (například na serveru IGN). A jak to bylo s prodejností? Pokud čekáte, že takhle dobrá hra a ještě se Star Wars licencí totálně ovládne žebříčky, musím vás zklamat. Ona totiž vyšla ve stejnou dobu jako Ocarina of Time a to je soupeř, se kterým ani Síla nic nezmůže. Ale druhé místo je také pěkné.

Úspěch Rogue Squadronu inspiroval studio Factor 5 a vydavatele z LucasArts ke dvěma pokračováním, které ale vyšly už jen na GameCube. Star Wars Rogue Squadron II: Rogue Leader (2001) moc zásadních změn nepřineslo, ale hráčům “více téhož”, jen v ještě lepší grafice, stejně udělalo radost. To Star Wars Rogue Squadron III: Rebel Strike (2003) je trochu odvážnější a poprvé si v něm hráči mohli vyzkoušet i boj na vlastních nohou, nebo v pozemních strojích. Ale jinak si třetí díl odnášel jen lehce nadprůměrná hodnocení.

Skrytá hrozba

Rok 1999 znamenal začátek nové éry Star Wars. I když to pro některé pravověrné fanoušky znamená spíše konec těch původních  a jediných správných Hvězdných válek, první epizoda nové trilogie (kromě zmatku v číslování) přinesla spoustu příběhů a materiálu i pro herní adaptace. Ty první na sebe nenechaly dlouho čekat, třeba takový Star Wars Episode I: Racer (1999) vyšel ani ne měsíc po americké premiéře filmu a vzal si na starost jednu z těch lepších (to uznávají i zarytí odpůrci) pasáží nové epizody.

Závody kluzáků je to jediné co si vyzkoušíme, ale nutno uznat, že jsou zpracované opravdu dobře. Dokonce tak dobře, že byl Racer magazínem Computer Gaming World nominován na nejlepší závodní hru roku, ale nakonec se musel sklonit před Need for Speed: High Stakes. Ale třeba takový PC Gamer v roce 2015 vyhlašoval žebříček nejlepších Star Wars her a Racer se v něm objevil po boku parád jako Dark Forces a X-Wing.

Ale řada hráčů měla chuť si zkusit i něco jiného než jen závodění a právě pro ně vyšla na PC a první PlayStation akční adventura Star Wars Episode I: The Phantom Menace (1999). Bohužel se hned po vyzkoušení dost z nich raději vrátilo ke kluzákům, protože tahle hra byla přinejmenším velmi rozporuplná. Děj víceméně kopíruje film a hráč si v kůži Obi-Wana, Qui-Gonna, královny Amidaly a kapitána Panaky projde všechny důležité scény první epizody, jen to není úplně zábavné. Ale ani nízké skóre na GameRankings (54.39 % pro PS1 verzi) nezbránilo The Phantom Menace v celkem slušném komerčním úspěchu. Podle ELSPA prodala PlayStation verze hry jen v UK 200 000 kopií, což není vůbec špatné.

Ale tím to nekončí! Jedna akční adventura nikdy nestačí, takže se již zanedlouho mohli hráči těšit z Star Wars Episode I: Jedi Power Battles (2000), která děj filmu sleduje přeci jen o něco volněji, nabízí zajímavější hratelné postavy z řad rytířů Jedi (kdo by si nechtěl zahrát za Plo-Koona) a jako bonus přidává k boji i četné skákací pasáže. Jedi Power Battles vyšlo na první PlayStation, Dreamcast (tam dokonce běželo v 60 FPS!) a později i na GameBoy Advance, ale na všech platformách se hra setkávala hlavně s kritikou přehnané obtížnosti a hodnocení většinou nepřesahovalo mírný nadprůměr. Jako osvěžující prvek však byl vyzdvihován zejména kooperativní mód, ve kterém jste si mohli přizvat ke konzoli kamaráda a jak je známo, ve dvou jsou i špatné hry zábavnější.

Na své si ale mohli přijít i příznivci létání, protože Factor 5 si odskočil od Rogue Squadron série a na konci roku 2000 vyšlo na PC a N64 Star Wars Episode I: Battle for Naboo. Inspirace Rogue Squadronem je zjevná, jen je všechno v kulisách nového filmu. Zajímavé je, že na PC měla hra znatelně horší recenze a ohlasy než na N64, ale i tak se Battle for Naboo ve své době setkala spíše s chválou a z přímého srovnání s Rogue Squadron vychází se vztyčenou hlavou.

Age of… Star Wars?

Když se řekne Ensemble Studios, Genie engine a realtime strategie, většina hráčů jedním dechem dodá Age of Empires. Samozřejmě je to pravda, ale popisu odpovídá ještě jedna hra. Star Wars: Galactic Battlegrounds (2001) jsou čistokrevný klon slavné strategie, jen samozřejmě zasazený do prostředí Hvězdných válek. Ale to mu na popularitě vůbec nic neubralo, možná dokonce naopak. Spojení dvou tak velkých fenoménů je přeci jen sázka na jistotu a poctivé řemeslné zpracování dalo řadě hráčů to, po čem toužili a tak jim ani nevadilo, že oproti svému vzoru přináší Galactic Battlegrounds jen velmi málo změn a novinek. 6 frakcí, kampaň pro jednoho hráče a možnost si poměřit síly s kamarádem v multiplayeru, to vše známe již z AoE, ale pořád je to zábavné a jsou to Star Wars! O rok později vyšlo i rozšíření Clone Campaigns, které se dostalo na trh dokonce dva dny před uvedením druhého dílu prequelové trilogie do kin.

O jistou renesanci Star Wars realtime strategií se o několik let později postaralo Star Wars: Empire at War (2006) od studia Petroglyph Games. Na hře se podílel i Chris Rubyor ze slavných Westwood Studios a právě on byl tím, kdo pomáhal zdokonalit mód Galactic Conquest, který se stal jedním z lákadel hry. V Empire at War si totiž kromě klasických pozemních bitev vyzkoušíme i ovládání jednotek ve vesmíru a jednotlivé bitvy jsou proloženy taktizováním a přesuny vojsk po mapě galaxie. Každopádně platí věta, která se ocitla v jedné dobové recenzi – “you could find a deeper or better-tuned strategy game—but this one has AT-ATs.”

Návrat Kyla Katarna

V roce 2002 sice vyšla další epizoda nové trilogie, ale hráče více než útok klonů zajímal návrat hrdiny oblíbené série, o které jsme si vyprávěli minule. A Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast (2002) je návrat v opravdu velkém stylu. PC verzi hry měli na starosti Raven Software (série Heretic, Hexen a Soldier of Fortune), o Gamecube a Xbox varianty se postarali Vicarious Visions. Jedi Outcast běžel na id Tech 3 enginu a střídal pasáže se střílením z pohledu první osoby s klasickou 3D akční adventurou z pohledu třetí osoby, když dostal Kyle do rukou světelný meč. S tím samozřejmě koketoval již v minulém díle, ale Jedi Outcast byl pro mnohé právě tou hrou, kde si mohli vyzkoušet to pravé jediování ve skvělé grafice, s funkční fyzikou a hlavně s perfektní flow. Na serveru GameTrailers se dokonce objevila věta “není to poprvé co můžete hrát za jediho, ale je to poprvé, co se při hraní jako jedi opravdu cítíte”. To vše bylo podpořené originálním a poměrně povedeným příběhem, známými NPC postavami a možností to natřít kámošům v návykových multiplayer soubojích. Zajímavé je, že ke hře byla vydána demoverze s levelem vytvořeným pouze pro účely prezentace, který finální hra neobsahovala. Úspěch Jedi Outcastu byl obrovský, často se objevoval i v nominacích na hru roku, takže se přímo nabízelo přijít s dalším pokračováním.

To se dostalo na pulty obchodů 17. září 2003 a jak již název Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy napovídá, tentokrát se příběh točí kolem výchový nových rytířů Jedi. Právě za jednoho takového padawana i hrajeme, poprvé v sérii tak není hlavní postavou Kyle Katarn, ale námi vytvořený charakter Jaden Korr (všimněte si genderově neutrálního jména, bylo totiž možné hrát i za ženskou postavu), který se právě od Katarna učí využívat Sílu. V průběhu hry se dokonce dostaneme i k vytvoření vlastního světelného meče. Nebo mečů, je totiž možné mít kromě klasického i meč dvojitý (jako Darth Maul), nebo používat v každé ruce jeden. Právě tahle variabilita do značné míry okořenila i multiplayerovou složku hry, která se stala velmi oblíbenou i na turnajích a jednu dobu i u nás Jedi Academy scéna poměrně rozkvétala.

 A u akademie končí dnešní část Star Wars povídání. V tom dalším se můžete těšit na opravdu velké kalibry, společně se totiž podíváme na zoubek několika opravdu velkým offline i online titulům. Pokud vám právě v hlavě naskočilo něco o rytířích Staré republiky, tak máte pravdu, ale kromě nich nás čeká i Republic Commando a první ze dvou Star Wars MMOPRG. Tak příště!

Hvězdné válčení ve hrách aneb historie herních Star Wars – 3. část
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 5 hlas/ů