Sám sobě ježíškem: Firewatch

1

Každý nemá finance na nejnovější hry. Co se tak poohlédnout po něčem, co vyšlo začátkem minulého roku? Něco, co nám dá zapomenout na venkovní slotu a rtuť teploměru pod nulou? Co třeba americký národní park v létě? Tohle všechno splňuje Firewatch.

Co to je?
Zní to vágně, ale jeden z dalších „walking“ simulátorů.

Proč by mě to mělo zajímat?
Firewatch byl na posledních Video Game Awards nominován hned ve čtyřech kategoriích (nejlepší výprava, nejlepší hudba/zvuk, nejlepší herecký výkon (jakože v dabingu, nebo motion capture) a nejlepší nezávislá hra). Sice nevyhrál ani jednu a ony ty ceny zase tolik neznamenají… ale i tak je to věc zajímavá.

O co ve Firewatch jde?
Ocitáte se v kůži Henryho, hlídače požárů v Šošonském národním parku v létě roku 1988. Henry utíká od svých problémů a od svého života ve městě, ty navíc rozebírá nejen vnitřně, ale pomalu se o ně dělí se svou nadřízenou (se kterou ale komunikuje pouze pomocí vysílačky). A aby toho nebylo málo, v parku se začínají dít podivné a mysteriózní věci… Prostě námět na průměrný filmový thriller.

Jak to vypadá a zní?
Neskutečně. Grafická stylizace je impozantní, i když někdo by mohl z fleku odpřisáhnout, že je to celé vykradené z Team Fortress 2. Jde tedy o cell-shading, kdy není třeba ultra ostrých a detailních textur a často je použit jeden barevný odstín. I když je Firewatch silně existenciální a emocionální hra, svébytné grafické ztvárnění neruší a naopak hře sedí více, než kdyby šlo o fotorealistickou grafiku. Nebo možná právě proto, že grafika je nerealistická, má hra silnější emoční dopad. Když jsem zmínil barevné odstíny, nemohu se nezastavit u nasvícení. Dojem parného/končícího léta je dokonalý. Teplé červené a oranžové odstíny… Zkrátka i přes minimalistické grafické pojetí, jste TAM. A protože je zima v plném proudu, je to něco jako dovolená.

Animace nejsou tak časté (Firewatch je přece jen hlavně adventurou), ale když už k nim dojde, není jim co vytknout. Nic z čeho sednete na zadek, ale taky nic, díky čemuž byste hru zhnuseně vypnuli.

Zvuky a hudba jsou ovšem úplně jiný level. Ruchy jsou OK. Pravý poklad je ovšem dabing. Rich Sommer v roli Henryho a hlavně Cissy Jones jako Delilah (za tuto roli byla nominována na VGA) jsou výborní. Vynikající scénář samozřejmě hodně pomáhá (ne že pomáhá, takový scénář nemá naprostá většina filmů), ale tohle je zkrátka top level. A taky je příjemné hrát hru s vynikajícím dabingem, kde neúčinkuje Troy Baker.

Hudba je fajn. Nejsnáze popsatelná jako ambientní stoner country. Občas posmutnělý klavír. Občas dramatické synthy. Nic bych si pískal ve sprše, na druhou stranu si soundtrack občas pustím, když je ta pravá temná nálada. Přesně sedí k pomalé atmosféře sluncem zalitého národního parku, nebo k roztříštěnému emočnímu vyznění hry.

Jak se to hraje?
Jedním slovem dobře. Pokud hru budete hrát stylem nalezení questu/ plnění mise/ konec, pak dobře. Pokud se ale hře oddáte, zkusíte přemýšlet nad příběhem, nad tím, co byste v podobné situaci dělali vy… Pak jsme někde jinde a pohybujeme se ve vodách naprostých skvostů. Samotný game design není moc složitý a v podstatě ani nápaditý. Jako u všech walking simulátorů, je i zde hlavní důraz kladen na příběh. Celé se to v podstatě omezuje na „dojdi tam a tam, seber to a to a udělej s tím to a to“… Nicméně na rozdíl od podobných her, je tady spousta možností, co dělat navíc. Jsou zde dokonce jakési collectibles, v této hře skrýše se zásobami, určené pro hlídače. A ne, není sranda je najít všechny. Ve hře se dá najít i malá želvička. Já ji nenašel.

Jak hra a příběh postupuje, začínáte se u hry dokonce bát. Zmínil jsem mysteriózní věci a občas máte opravdu pocit, že hrajete něco, co uteklo z Lost univerza. Samozřejmě nebudu spoilerovat, ale paralela s Lost je tady na místě. Vyvrcholení a konec příběhu nemá takové kvality jako zbytek hry. Konec se mi prostě nelíbil a udělal mi na hře malou kaňku.

Hra je rozdělena na dny, kterých je sice poměrně dost, ale hra jich často několik přeskočí. Firewatch není zrovna dlouhý titul, máte ho dohraný za nějakých pět, šest hodin. Mám ale pocit, že kdyby hra byla delší, bylo by to jen na škodu.

A pokud jste v mládí chodili do skautu nebo podobných věcí, máte sakra výhodu. Většinou hry totiž nebudete zápasit s mapou a kompasem jako já. Jako fakt.

Prvních pět minut hry mě rozsekalo. Na kostičky. Jde o hloupé hratelné intro. Opět nechci spoilerovat, nebudu tak říkat jak je to vše uděláno, ale zůstal jsem sedět a jen jsem tupě zíral. Asi po týdnu jsem to otestoval na rodinných příslušnících s tím samým výsledkem. Je velice zvláštní vidět hru, která vás dostane za pomoci minimálních vizuálních prostředků do stavu, kdy ze sebe dokážete jen vypravit smutné „Néé…“. Ba co více, funguje to opakovaně, i když je dopad samozřejmě menší. Já jsem Firewatch hrál hned po vydání, ale když jsem ho z důvodu recenze hrál teď znova, byl jsem příjemně překvapený, že mě hra stále dokáže příjemně vykolejit.

Jedno z velkých plus hry je hlavní postava. Není to žádný superman, nebo borec s brokovnicí a pár tisíci náboji. Je to týpek středního věku s (pravděpodobně pivním) bříškem, který ve svém životě mnoho věcí neudělal zrovna správně. Tím nemyslím klišé, že někoho zabil, ale prostě chyboval. Působí to celé neuvěřitelně uvěřitelně a je to pravá dovolená od všech těch namakaných reků, co dávají devítkou headshoty na 100 metrů. Hlavně teda pro nás, co nám už dávno není dvacet.

Asi největší devizou je konverzace. Hru a příběh pohání dopředu neustálý dialog Henryho a Delilah přes vysílačku. Jasně, tohle máme ve hrách skoro furt. Furt nám někdo kecá do interkomu a je to vždycky otravné, ruší to a 80% času se modlíme, aby ten hlas držel ústa. Tady je to jinak. Ten rozhovor vás zajímá a působí jako skutečná debata dvou lidí. Nemáte vizuální vodítka (výrazy tváře apod., vše jde přes rádio) a přesto to zní pořád reálně. Na většinu věcí navíc odpovídat nemusíte. Delilah vás neruší, když děláte něco důležitého. A naopak: můžete jí zavolat v podstatě kdykoli. Holčina má průpovídku na všechno a často to má i spojitost s dějem. Běžně tak jen chodíte a zkoušíte, na co byste se ještě mohli zeptat, protože vás příběh jednoduše pohltí a vy chcete vědět všechno. Delilah je skoupá na své soukromí a odkrývá jej pomalu, takže i proto běháte po lese a snažíte se najít něco, po čem by se rozpovídala. Ale taky to vůbec není povinné!

Jaký z toho budu mít pocit?
Jako ze zhlédnutí výjimečného filmu. Firewatch je dospělá hra. Dospělá svými dialogy, problémy, kterým se věnuje, i emocemi které do vás promítá. Ony problémy navíc řeší tak, jak je řeší dospělí lidé, se vším chybováním, pochybováním a dalšími veselými věcmi. Občas je vážně vtipná, občas je dost smutná. Je to takový emoční guláš, který máme v hlavě všichni. Firewatch je pro mě další z titulů, které ukazují, co hry skutečně dovedou s příběhem a vyprávěním a že hry nemusí být nutně jen střílečky, nebo logické rychlíky na mobilech. Navíc to není žádná ultra těžká adventura, kdy nevíte co dělat. Nestalo se mi to ani jednou. Má tak stále „drive“ a nenudíte se ani chvíli.

Hru jsem (jak jsem už napsal) kvůli recenzi začal hrát znova skoro po roce. Nemůžu si pomoct, ale asi si z toho udělám tradici. Firewatch je tak dobrá hra, že si to zaslouží.

V Campo Santo zkrátka udělali z asi nejnudnější práce na světě naprosto dokonalou hru.

9/10

P.S. V září loňského roku vývojáři oznámili, že se spojili se společností Good Universe a z Firewatch bude film. Good Universe se podíleli i např. na filmu Oldboy (2013), takže to možná nebude taková katastrofa.

 

 

1 KOMENTÁŘ

  1. Jako za me naprosto famozni adventura. Na Steamu je za par kacek a ty se za ten pribeh vyplatej.
    Snad sem nic v tomdle stylu a tak emocionalniho nehral.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Přihlášení pomocí Wargaming.net ID