AW: Zabijácký 115mm kanón na T-62

    21

    Je s podivem, jak málo bylo napsáno o tanku, který počtem vyrobených kusů patří mezi nejpočetnější v poválečné historii. Popisy začínají zpravidla tím, jak si Sověti uvědomili, že tanky T-54 jsou zastaralé, a rozhodli se je přezbrojit kanonem ráže 115 mm. Jenže ono to bylo trochu jinak. Většina autorů se nezabývá tím, kde se vlastně vzal kanon poměrně atypické ráže 115 mm, navíc s hladkým vývrtem hlavně. SSSR žádnou takovou zbraň ve výzbroji neměl. Zavedení zbraně, která svojí ráží vybočuje ze zavedených standardů, přináší řadu problémů, výrobou počínajíc a logistikou končíc. Proč tedy 115 mm?

    T-621

    Že je 100mm kanon D-10T, který tvořil hlavní výzbroj tanků T-54, nevyhovující, zjistili Sověti již v 50. letech. Kanon pocházel ještě z roku 1944, použité střelivo a úsťová rychlost 880 m/s nebyly v té době ničím převratným. Světlou výjimkou byly průbojné náboje BR-112D, při jejichž návrhu bylo využito zkušeností z konstrukce ukořistěných německých průbojných střel ráže 88 mm. Stranické orgány zadaly v roce 1951 vývoj nového tanku konstrukční kanceláři KB-60 (Konstruktorskoje Bjuro), charkovského závodu č. 75. V čele konstrukčního týmu stál zkušený Alexandr Morozov, jeden z konstruktérů „čtyřkové“ řady tanků T-34, T-44 a T54. Pro nový tank byl v OKB-9 pod vedením F. Petrova vyvíjen nový kanon D-54, ráže 100 mm, u kterého se počítalo s použitím dvoustupňového stabilizátoru. Kanon měl mít úsťovou rychlost až 1015 m/s, což by se samozřejmě projevilo na průbojnosti. Ale vývoj tak výkonného kanonu byl jedním z úskalí celého projektu. Morozov vypracoval v roce 1953 pro kanon D-54 předběžný projekt nového tanku označeného Objekt 430. Trošku předběhneme, když prozradíme, že výsledkem vývoje byl nakonec tank T-64, jehož vývoj však kvůli velkému množství inovací nepostupoval očekávaným tempem. Proto se již v průběhu vývoje Objektu 430/T-64 hledaly alternativy.

    T-622

    S ročním zpožděním se k zakázce na modernizaci středního tanku dostal i konkurenční UVZ (Uralvagonzavod) v Nižném Tagilu. Zásluhu na tom měl především ředitel závodu I. Okuňjev, který si zakázku doslova „vydupal“ díky svému vlivu na ministerstvu. UVZ měl vlastní konstrukční kancelář OKB-520, které „šéfoval“ mladý inženýr Leonid Karcev. Jeho úkolem bylo navrhnout modernizaci stávajících tanků T-54, protože bylo zřejmé, že přezbrojení všech jednotek na nový charkovský tank neproběhne v poměru 1:1, navíc bude drahé a dlouhodobé.

    Object 140 proti Objectu 430
    První fáze zkoušek byla dokončena v prosinci 1954. V červnu byl vypracován projekt jednostupňového stabilizátoru Raduga a v roce 1955 byl dokončen první prototyp. Raduga byla v říjnu 1955 namontována do Objektu 139 a testy mohly pokračovat druhou fází, která zahrnovala i střelbu za jízdy. Ale stabilizátor byl poruchový, a tak nedošlo k sériové výrobě – ani stabilizátoru, ani tanku. V té době se již vyráběly T-54A vybavené jednostupňovým stabilizátorem Gorizont. Pro kanon D-54 byl v UVZ z iniciativy L. Karceva vypracovaný projekt tanku označen Objekt 140. Konstruktér riskoval kádrová opatření vůči své osobě, protože projekt nebyl podložen žádným požadavkem stranického vedení, ani velením tankových vojsk. Vývojové práce byly zahájeny v roce 1954. V roce 1957 byl dokončen první prototyp Objektu 430 a první tři prototypy Objektu 140. Oba byly vyzbrojeny kanonem D-54TS, ale konstruktéři obou kanceláří použili po špatných zkušenostech s výrobkem CNII-173 dvoustupňový stabilizátor Metěl. Objekt 140 se tvarově podobal tankům T-54/55, ale měl prodlouženou korbu a podvozek s šesti pojezdovými koly menšího průměru. Tank byl poháněný novým motorem V-36 s výkonem 700 k, konstruktéra Artěmjeva. Pancéřové pláty čela korby Objektu 140 měly tloušťku 100 mm a čelní stěna odlitku věže 240 mm. Objekt 430 měl čelní plát korby o 20 mm silnější, čelo věže mělo stejnou tloušťku, ale tvořil ho trojvrstvý litý pancíř s vložkou proti pronikání radiace. Kromě toho byl Objekt 430 vybaven laserovým dálkoměrem a zcela novou pojezdovou částí.

    T-623

    Oba tanky byly podrobeny nejprve nezávislým továrním zkouškám a posléze porovnávacím zkouškám na polygonu v Kubince. Výsledky byly nepřesvědčivé. Ani jedno vozidlo neprokázalo výraznou palebnou převahu nad T-54 a závěr zkušební komise byl, že jsou pro sériovou výrobu nevyhovující. Po šesti letech práce byly projekty ukončeny. Tanková vojska sovětské armády se nového středního tanku nedočkala a jako dočasnou náhradu dostala zdokonalený T-54, označený T-55. Obě kanceláře zahájily práce na vylepšených projektech.

     
    Jobovy zvěsti
    Silným impulzem pro urychlení vývoje nového tanku byly zprávy sovětských zpravodajců o novém britském kanonu L7. Tato zbraň musela být pro sovětské konstruktéry a technology zlým snem. Tlak v hlavni dosahoval 5500 kg/cm2. Podkaliberní rotací stabilizovaná průbojná střela APDS (Armour Piercing Discarding Sabot) opouštěla hlaveň dlouhou 52 ráží rychlostí 1478 m/s a podkaliberní střela s šípovou stabilizací APFSDS (Armour Piercing Fin Stabilized Discarding Sabot) dokonce 1500 m/s. Kanon L7 se dostal do výzbroje nových verzí tanku Centurion Mk.8/2 a vyšších. To by nebylo tak hrozné, protože britské tanky nepředstavovaly největší hrozbu vzhledem k tomu, že v Evropě byly umístěny britské jednotky BAOR (British Army On the Rhein) jen na Rýně. Horší bylo, že kanon začaly v roce 1960 pod označením M68 vyrábět Spojené státy a vyzbrojily jím nové tanky M60A1.

     

    Object165

    Bylo potřeba najít řešení a to velmi rychle. Úkolu se ujal Karcevův konstrukční tým. Aby se snížila možná rizika vývoje, byly za základ tanku použity prakticky nezměněné komponenty tanku T-55. Nová byla korba, která byla proti tanku T-55 delší a širší. To bylo vynuceno nutností zvětšit průměr věnce věže z 1825 na 2245 mm. Pojezdová část zůstala prakticky shodná s tankem T-55, jen se mírně změnily rozteče pojezdových kol. Proti tanku T-55 byly mezi předními koly menší rozteče, aby se kompenzovala větší hmotnost nové zbraně.Větší změna se týkala kanonu D-54TS, protože původně používal jednotnou munici. Manipulace s 1,1 m dlouhými náboji uvnitř tanku byla obtížná. Proto konstruktéři navrhli použití dělené munice.Novinkou ve vybavení tanku byl systém ochrany před zbraněmi hromadného ničení (ZHN). Vnitřní prostory tanku byly přetlakované, aby se zabránilo pronikání bojových plynů a radioaktivního prachu dovnitř vozidla. Nový tank dostal označení Objekt 165.

    Tovární i vojskové zkoušky probíhaly celkem bez problémů, protože většina agregátů se vyráběla sériově. Potíže se objevily jen u kanonu D-54TS, který byl vybaven pro sovětské střední tanky netypickou úsťovou brzdou. Při střeleckých zkouškách v únoru 1960 se ukázalo, že sníh zvířený úsťovou brzdou namrzá na periskopech řidiče a znemožňuje mu jízdu v bojové poloze. V létě působily stejné problémy prach a bláto.Tank byl vybaven dvoustupňovým stabilizátorem Meteor. Palebný průměr tvořily jen kaliberní průbojné a tříštivo-trhavé náboje. Podkaliberní munice ke kanonu vyvinuta nebyla. Tank byl v 12. srpna 1961 nařízením rady ministrů č. 729-305 zařazen do výzbroje tankových vojsk Sovětské armády pod označením T-62A.

    Kde se vzalo 115 mm?
    Abychom se dopracovali k tanku T-62 v takové podobě, jak ho známe dnes, musíme se vrátit na podzim roku 1958. V té době byl v OKB-9 F. Petrova vyvinut tažený protitankový kanon T-12 Rapira ráže 100 mm, (označení GRAU 2A19). Jeho velkou předností byla vysoká úsťová rychlost a to, že nedocházelo ke snižování účinnosti kumulativních nábojů vlivem rotace. Když kanon předvedli N. Chruščovovi, hned se zajímal, zda je ho možné vestavět do tanku. Když dostal kladnou odpověď, zajásal: „Togda davajtě, v sledujuščem godu sdělajem 200 tankov s etoj puškoj!“ (Výborně, příští rok vyrobíme 200 tanků vyzbrojených tímhle kanonem!). Jenže zástavba kanonu do tanku měla svá úskalí. Když pozvali do Moskvy Leonida Karceva a sdělili mu, že musí Rapiru zastavět do tanku, rovnou odpověděl, že kanon se do tanku vestavět nedá. Po celodenním nátlaku to došlo tak daleko, že Karcev požádal o osobní schůzku u Chruščova s tím, že mu sám vysvětlí nesmyslnost podobného požadavku. Důvodem byly velké rozměry munice. Jednotný náboj byl 1,2 m dlouhý. Manipulace s ním byla v korbě středního tanku prakticky nemožná. Ovšem slib, jakkoli byl unáhlený, bylo nutné dodržet. Limitem byla délka náboje, která nesměla být větší než 1,1 metru – i tento rozměr byl na hraně. Karcev navrhl nouzové řešení – převrtat drážkovanou hlaveň kanonu D-54TS na hladkou a použít kratší náboj s větším průměrem. Zadání řešila OKB-9. Konstruktér munice V. Jaroslavskij se sice obával zhoršení balistických vlastností, ale jeho obavy se nakonec ukázaly být liché. Kanon byl vestavěný do jednoho Objektu 165 a nové vozidlo bylo přeznačeno na Objekt 166. V roce 1959 se vyrobilo několik pokusných kusů.

    T-62

    Díky hladkému vývrtu a výkonnému náboji dosahoval kanon U-5TS s podkaliberními střelami ZBM 21 úsťové rychlosti 1600 m/s. V tomto parametru překonal i britský L7. Při porovnávacích zkouškách s kanonem D10TS se ukázalo, že nový kanon má téměř dvojnásobný účinný dostřel, ale kvůli absenci vývrtu poněkud nižší přesnost. Nicméně vysoká úsťová rychlost a průbojnost podkaliberní munice tuto vadu více než kompenzovaly.

    Proč dva tanky ?
    V té době byl velitelem pozemních vojsk Sovětské armády poněkud cholerický maršál V. Čujkov. Veterán bojů u Stalingradu byl známý teatrálními výstupy a mluvou pouličního dlaždiče. Když k němu v roce 1960 prosákly informace o novém britském kanonu L7, začal zjišťovat, co může Sovětská armáda postavit nové hrozbě ze Západu. Na „výslech“ si předvolal velitele tankových vojsk maršála P. Poluborjarova a další zástupce GBTU (Glavnoje Broně Tankovoje Upravlenie). Ti zprvu mluvili o vývoji nového tanku Objekt 430, ale museli přiznat, že konstruktéři se zatím neúspěšně potýkají s odstraňováním nedostatků a kanon D-54TS Objektu 165 (T-62A) měl k výkonům L7 také daleko. Nakonec zmínili, že v Nižním Tagilu vyvíjejí tank s kanonem ráže 115 mm, ale že se mu poškodil podvozek. Čujkov a chytil jeden ze svých záchvatů a přítomné „seřval“, ať mu: „… nevykládají nesmysly o poničeném podvozku, že chce ten kanon, kdyby mu ho měli dovézt přivázaný praseti na hřbetě“. Delegace GBTU se vydala do Nižního Tagilu zjistit u ředitele Okunjeva, jak rychle by bylo možno dostat Objekt 166 do výroby. Ten jim řekl, že Objekt 166 se vyrábět nebude, protože už se vyvíjí modernější Objekt 167.

    T-62M

    K prvnímu „bojovému nasazení“ nových tanků došlo v srpnu 1968 při okupaci Československa. Vzhledem k tomu, že naši politici už podruhé v novodobé historii zabránili vojákům použít zbraně k obraně vlasti, neměli okupanti z tohoto tažení co vyhodnotit.

    A tak vznikl tank T-62 a stal se jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších Sovětských tanků a i jako exportnímu vozidlu se mu dařilo velice dobře.

    Zdroj: http://aw.my.com/us/where-did-115mm-t-62-gun-come

    Ohodnoťte tento článek!
    Sdílejte
    Předchozí článekWar Thunder: T-34/100 a Superhellcat
    Další článekPremium tank A45 již lze získat. V USA.
    Excalibur.cz
    Excalibur.cz - herní magazín od hráčů pro hráče. Denní novinky ze světa online her. Vlastní recenze, oblíbená videa, gameplay, názory. To vše najdete na webu Excalibur.cz.

    21 KOMENTÁŘŮ

    1. To muselo dát práce to napsat,ale zajímavý a poučný.díkes 🙂

    2. Hezkej článek, sice je to o AW, ale až se o té zmínce maršála Čujkova, že maji ten kanon přivést přivázaný třeba na praseti, doslechne WG vsadím se, že na tomto historickém základě bude okamžitě udělán novej osmičkovej prémiák, prase s kanónem na zádech a pokud budete v další CW kampani do prvních 2000 můžete si ho koupit. Jako prémiová munice budou jitrnice. 🙂

    3. Můžete prosím někdo vysvětlit laikovi rozdíl mezi kaliberní a podkaliberní municí? Má to něco společného s kalibrem, neboli ráží děla? Díky za odpověď.

      • Kaliberní střela je ta co vypálíš z kanónu stejné ráže. 100mm kanón = 100mm granát.
        Podkaliberní znamená, že z kanónu vypálíš granát v nějakém obalu který po výstřelu odpadne a tak střela může mít menší průměr a i lepší vlastnosti.

      • Tak pokud nejde o překlep, článek jsem ještě nečetl, tak tou „kaliberní“ municí jsou myšleny náboje jejichž průměr se „shoduje“ s ráží děla. Např. HEAT nebo HE munice. U podkaliberní munice je to ale jinak. Tam průměr střely je výrazně menší než je ráže děla. Podkaliberní střela je vlastně šipka o průměru kolem 25-30mm a o délce třeba až 1m. Tato šipka je uchycena v takovém prstenci kterému se říká vodící část a který je složen z několika částí. Ty se po opuštění hlavně od střely oddělí. K cíli pak pokračuje jen samotná „šipka“. Před tankem tak po výstřelu vznikne tzv. ohrožený prostor kam dopadají právě zbytky vodící části. Takže asi tak.

        • Ten komentář jsem psal narychlo, byl jsem na cestě do pelechu 🙂 Pokud jsem správně přečetl tvůj komentář, tak si to napsal trošku více obsáhleji 🙂

          • Já to hlavně psal ve chvíli kdy ty už jsi stihl odpovědět. Tvůj komentář se mi zobrazil až po odeslání. Ono by se to dalo vzít ještě obsáhleji, ale to už bych začal pomalu pitvat konstrukci a vlastnosti střel atd. atd. 🙂 O protitankových střelách odpalovaných z kanónů ani nemluvě. 🙂

    4. Tak už jsem to četl. Hezký článek. T-62 nebyl na svou dobu špatný tank, ale… Na kterékoliv bojiště vyjel tam hořel jak papírový čert. Jeho 115mm kanon podával sice úžasné výkony, ovšem nepřesnost se přeci jen projevovala. Posádky arabských tanků by mohli vyprávět, kdyby byli na živu.

      Pro zajímavost, třeba ČSLA T-62 do výzbroje nepřijala a raději si počkala na nový T-72. Dle našich tehdejších odborníků totiž „šedesát dvojka“ nepřinášela nijak velké zlepšení oproti T-55. Např. rozdíl v pancéřování čela věže byl jen 42mm(T-55 200mm,T-62 242mm). T-62 časem prošel modernizacemi. Poslední verze byli schopné z kanonu odpalovat protitankové řízené střely AT-10 a bylo na nich možné spatřit reaktivní pancéřování ERA Kontakt-2.

      Tanky T-62 jsou s velkou pravděpodobností stále v aktivní službě v armádě Ruské federace. Tyto tanky bylo možné spatřit na televizních záběrech z nasazení během války s Gruzií.

      T-62 také ovlivnil vývoj amerického tanku M1 Abrams, kdy jeden z požadavků pro tento tank bylo, aby jeho pancíř vydržel zásah ze 115mm kanonu na vzdálenost 800m.

    Comments are closed.